O plemeni
Historie
Prapředkem německých ohařů, všech tří druhů – krátkosrstý, drátosrstý a dlouhosrstý, je starý německý honič. Z něj se postupem času v 17. století vyšlechtil typ ohaře, avšak v té době ještě těžkopádný a poměrně neohrabaný. Tento pes sice pracoval spolehlivě, ale do jisté míry pomalu. Z tohoto mezistupně se vyvinuly tři výše zmíněné typy německého ohaře. Standard plemene „německý ohař dlouhosrstý“ byl vydán již roku 1879.
Vzhled
Jeho velikost by neměla převyšovat 70 cm. Velký důraz se klade na standardní osrstění jedince. Srst je dlouhá a přiléhavá o délce 3 – 5 cm. Na spodní části krku na hrudi a břiše je srst delší. Na uších se srst vlní a na ocase tvoří vlajku. Srst je hustá s dobrou podsadou. Jeho barevné variety jsou velmi rozmanité. Od jednolitě hnědé až po strakoše s plotnami a pálením. Nekrácený ocas není nikdy nesen vzhůru, nýbrž vodorovně. Nosní houba je vždy hnědá.
Využití a povaha
Oproti svým konkurentům má německý dlouhosrstý ohař jisté výhody díky své dlouhé srsti, která ho chrání před chladem. Jeho využití je převážně lovecké, avšak můžeme se s ním setkat i jako se psem rodinným. Ke svým lidem je přátelský, k cizím může být trochu nedůvěřivý. Je lehce ovladatelný a učenlivý. Je to všestranný lovec a rozený přinašeč. Hodí se spíše pro práci v lese než na poli.
Péče
Jde o lovecké plemeno, které potřebuje pravidelnou dávku pohybu a to nejlépe při práci, která je mu vlastní. Jistou péči je nutné věnovat srsti, kterou je nutné jednou za čas vykartáčovat. Je možné jej nechat přespávat ve venkovním kotci i v zimních měsících, ovšem za podmínek dobrého zateplení boudy či kotce. Pokud nejste myslivci ani lovci a přesto si chcete tohoto ohaře pořídit, můžete mu dopřávat časté procházky, běh u kola či jiné aktivity, které mu vynahradí práci v lese.
