Hon na bažanty - Koleč

...aneb težko na cvičišti mnohem lehčeji na bojišti

Ačkoliv nám předchozí zkoušková a výcviková sezóna připravila hodně krušných chvilek,... Einar se mi celý půlrok snažil dokázat, že vavříny nejsou ten nejpohodlnější materiál na spaní a že když se má něco pokazit a potrhat paničce nervovou soustavu je nejvhodněší vybrat místo, kde je nejvíce svědků... Enji zas celoročně dokazovala, že co se jednou pes naučí, je ochoten při první možné příležitosti okamžitě zapomenout... rozhodli jsme se dát našim chlupatým výrostkům šanci v praktickém životě.

Pozvání jsme dostali ho honidby v okolí Kolče, kde pro nás i pro ostatní bylo připraveno několik teréně rozmanitých lečí, kde byla jak divoká populace, tak vypouštěný kohoutci, kteří k našemu milému překvapení chodili někam na letecké kurzy a svou životaschopností byli od divokých příbuzných k nerozeznání. Jak už jsem podotkla terén byl opravdu složitý, a tak mohli hafani skvěle prokázat, že nejsou jenom cvičené opice na aportování, ale přemýšlející lovečtí pomocníci s vynikajícím nosem a snahou prohledat každý kousek, jestli se tam neschovává nějak opeřenec. Einar se skvěle blýsknul v práci před výstřelem, Enji se mohla pochlubit svou odolností a nezlomností prohledat jakékoli roští. Oba hafani byli také ceněni za dohledávku "ztracených" kusů. Einarek si vyslužil plusové body u místních myslivců, perfektním přinášením již přinesených kusů.

Hon jsme si užili naprosto všichni, a proto bych tímto chtěla moc poděkovat místním myslivcům za velmi příjemné pohoštění a za to, že nám umožnili zúčastnit se této povedené akce